V tomhle článku uvedu přehled těchto základních kroků na které mívám nejvíce dotazů. Jednotlivým částem se pak budu ještě věnovat samostatně v dalších článcích.

3D Modelování

Prvním krokem, který bude pro většinu lidí zřejmě i nejsložitějším, je jak už z názvu 3D tisku vyplývá vytvoření 3D modelu. To sebou nese potřebu mít alespoň základní schopnosti představivosti a znalostí jak základní geometické tvary vzájemně kombinovat.

Naštěstí firma AutoDesk vytvořila a uvolnila zdarma aplikaci TinkerCad pro 3D modelování přímo do internetového prohlížeče. Ten se ovládá opravdu jednoduše a obsahuje poměrně obsáhlý tutoriál „jak začít“.

Pokud však budeme chtít sofistikovanější modely tak brzy narazíme na možnosti této aplikace a bude potřeba se porozhlédnout po propracovanějších možnostech.

V článku o základním porovnání TinkerCadu a pokročilejšího OnShape najdete informace, který z nástrojů použít a nad čím se vůbec zamyslet.

Existuje však způsob, jak se kroku modelování úplně vypnout. A to tak, že využijeme obsáhlé sbírky modelů na internetu, které za nás už vymodeloval někdo jiný – to je i případ ložiskového ozubení použitého v ilustračních obrázcích níže.

Určitým etalonem je služba Thingiverse, která obsahuje velké množství zajímavých modelů a všechny jsou k dispozici zdarma.

Velice podobnou službou je pak PinShape na kterém najdete i modely za které autoři požadujou větší či menší peníz.

Řezání (Slicing)

Jakmile máme 3D model je potřeba ho připravit do řeči tiskárny. K tomu slouží tzv. slicery, česky zřejmě řezače, kterým dáme na vstup 3D model a výstupem je programový kód pro tiskárnu s přesnými instrukcemi jako například:

• teplota použitá pro tavení filamentu (tiskové struny)
• teplota pro nahřívání podložky
• přesnost tisku – výška jedné vrstvy
• atp…

Krom těchto „technických“ parametrů nám slicer zajistí i výplně modelu pro části, které nemají být duté – nechceme tisknout vše na 100% zaplnění materiálem a popřípadě pokud je to potřeba i tiskové podpory.

Mezi nejpoužívanější slicery patří Cura a Slic3r – oba jsou zdarma a z komerčních pak Simplify3D.

Poměrně detailního průvodce aplikací Cura jsem sepsal v článku pro Anet A8, nicméně většina platí obecně pro všechny 3D tiskárny.

3D Tisk

Samotný 3D tisk pak v nejjednodušší variantě probíhá přímo z SD karty – výstupní soubor z řezače prostě nahrajeme na kartu, tu vložíme do 3D tiskárny a vybereme „Print a file“.

Máme však i sofistikovanější postupy jak tiskárnu „ovládat vzdáleně“ a to:

• přes USB – můžeme tisknout např. přímo ze sliceru Cura
• přes TCP/IP, zjednodušeně se dá říci přes Internet, k čemuž budeme ale ve většině případů potřebovat tiskárnu rozšířit o některý z minipočítačů – typicky Raspberry Pi, které spojíme s tiskárnout přes USB, ale my pak komunikujeme přes WiFi Raspberry. Samotný tisk pak zajišťuje OctoPrint.

A takto pak může vypadat hotový produkt ve finálním stavu (materiál PLA, transparent):

The post Začínáme s 3D tiskem – základní kroky appeared first on blog.vyoralek.cz.