V dnešním dílu se ponoříme do detailů a podíváme se na to, co je důležité zvážit při výběru hardwaru – tedy jednotlivých fyzických součástek, ze kterých se bude skládat náš NAS server.

Nejsem odborník na stavbu NAS nebo počítačů, takže tento článek je spíše shrnutím mých postřehů než odborným doporučením. Pokud ale budete mít nějaké otázky nebo potřebujete něco upřesnit, neváhejte a napište to do komentářů.

Pojďme si nejprve udělat sumář, čemu všemu je dobré se věnovat:

1. skříň (case) – velikost a formát
2. procesor (CPU)
3. zdroj
4. základní deska
5. operační paměť
6. disky
7. potřeba GPU (grafické karty)

Jelikož by byl článek se všemi částmi najednou extrémně dlouhý bude tentokráte rozdělený ještě na dvě části. Dnes si řekneme něco o výběru skříně, CPU a zdroji.

Největší výzvou při stavbě jakéhokoliv počítače je najít takovou kombinaci součástek, které si budou vzájemně rozumět a stále budou pokrytu ideálně všechny naše požadavky.

Je proto dobré vážit výběr v určitém pořadí, kdy se nám postupně odfiltrují některé možnosti a rozhodování na konci tak často nemusí být až tak složité.

A dost obecných frází a pojďme se na to vrhnout – začneme s velikostí NASky.

1. skříň (case) – velikost a formát

Výběr správné skříně nám může zásadním způsobem zredukovat varianty použitých komponent uvnitř počítače.

Obecně můžeme skříně rozdělit do 5-ti kategorií dle velikosti:

• Big Tower – největší
• Midi Tower
• Mini Tower
• Mini ITX – nejmenší

Není ani úplně neobvyklé, že výrobci skříní vyrábějí jeden design skříně ve více velikostech. Příkladem může být například skříň od Fractal Design s názvem Torrent, která je k dostání hned ve všech třech verzích pro ATX – big, midi, mini tower.

První tři můžeme označit také form faktorem ATX, který nám pak určí správný typ zdroje a základní desky. Poslední kategorie je pak pro form faktor ITX, který je výrazně menší.

Fractal Design Torrent – Nano

Počítačová skříň – mITX (Mini ITX) a mDTX (Mini DTX), 2× 2,5″, 1× 2.5″/3.5″, USB 3.2 Gen 1, usb-c, sluchátka, mikrofon a USB 3.2 Gen 2, 1x180mm, max. výška chladiče 165 mm, max. délka grafické karty 335 mm, bez zdroje, bočnice ocelová

3tis. Kč

Platí, že čím menší a nebo nestandardnější skříň tím větší omezení. Na druhou stranu počítačová skříň může být často jediný komponent, který půjde vidět a zejména pokud plánujeme NAS umístit někde do pokoje může být její vzhled ale i velikost poměrně zásadní.

V případě skříně pro NAS bude možná většina zvažovat spíše menší skříně a v mém případě jsem zvažoval pouze velikost nejmenší Mini ITX.

Bohužel výběr na českých eshopech, nebo alespoň na Alza.cz je v této kategorii doslova tragický a tak jsem začal hledat i na Amazon.de a AliExpressu.

Já jsem si nakonec vybral poněkud speciální skříň od čínské firmy Jonsbo s označením N1 určenou přímo pro stavbu NAS serveru – má pozici až na 5 SATA disků – je v celohliníkovém provedení a může jak ležet tak stát.

Bohužel Jonsbo nemá v české republice žádné oficiální zastoupení a tak může být problém tuhle skříň koupit přímo v ČR tak aby nestále ranec. Mě se ji nakonec podařilo sehnat na Amazon.de za nějakých 3.5tis. Kč

2.procesor (CPU)

Možná jste vybírali skříň spíše z estetických důvodů, ale výběr procesoru má přímý vliv na dvě zásadní vlastnosti – výkon a spotřebu. Volba procesoru de facto určuje i typ základní desky a paměťových modulů, které lze použít.

Z tohoto důvodu byl výběr procesoru pro mě určitě nejtěžší ze všech částí a zároveň si stále ani nejsem jistý zda jsem skutečně vybral dobře.

Vzhledem k tomu, že předpokládám použití NAS serveru s poměrně malým zatížením – maximálně 2-3 současně přistupující uživatelé – byl výkon pro mě až na druhém místě a snažil jsem se zaměřit hlavně na spotřebu.

Zatím se vyhýbám procesorům AMD, protože s nimi nemám praktické zkušenosti.

Mobilní procesory Intel

Přiznám se, že stále přesně nevím jak se ve všech procesorech zorientovat a proto jsem si to trochu zjednodušil. Řekl jsem si, že mobilní procesory musí být obecně mnohem úspornější než ty desktopové. Určitá nevýhoda je, že mobilní procesory jsou povětšinou přímo na desce, takže je potřeba koupit rovnou kombinaci desky a CPU a takových je opravdu pomálu.

Takto vypadá například mobilní procesor na mé desce s poměrně extrémním množství teplovodivé pasty od výroby.

Právě i proto jsem si nakonec vybral na AliExpressu desku s procesorem N6005.

Topton NAS Motherboard N6005

Základní deska formátu ITX, procesor Intel Pentium Silver N6005 2GHz, 4x Intel i226-V 2.5G, 2x M.2 Slot, 6x SATA, 2x DDR4, HDMI + DisplayPort

cca 5,5tis Kč (bez RAM a HDD)

Jedná se o poměrně levnou kombinaci rozumného CPU, spousty ethernetových 2.5G přípojek, hned dvou slotů pro SSD a až 6 SATA disků. Je možné použít až dva DIMM moduly notebookového provedení do velikosti 64GB – tohle jsem četl, mám potvrzeno u mě, že 32GB funguje.

Výhodou použitého procesoru je i přítomnost základní grafické karty Intel UHD s 32 EU (výpočetními jednotkami), která zvládne až 4096x2160px při 60Hz.

Nicméně, použití mobilního procesoru přináší někdy kompromisy v podobě nižší rychlosti, což platí zejména pro M.2 sloty a SATA, kde procesor nemá dostatek linek a ty jsou tak sdíleny. Pokud jsou všechny sloty využity na maximum, praktická rychlost bude nižší než teoreticky možná.

Desktopové procesory Intel

Zastavím se proto i u varianty nad kterou jsem také uvažoval, ale nakonec zatím zavrhl zejména díky kombinaci ceny a spotřeby a to použití klasických desktopových procesorů – nicméně neměl by problém být časem udělat upgrade.

U procesorů Intel je situace označení poměrně jasná – máme čtyři kategorie dle výkonu (popis je oficiální od Intelu):

• i3 – cenově dostupné procesory poskytují výkon, který potřebujete pro každodenní hraní her, multitasking a produktivitu.
• i5 – vytvářejte, upravujte, sdílejte obsah ve 4K kvalitě a užívejte si pohlcující zážitky zábavy s těmito procesory
• i7 – tyto procesory napájejí počítače s vysokým výkonem CPU pro grafiku na diskrétní úrovni a akceleraci umělé inteligence
• i9 – tyto procesory mají hybridní architekturu výkonu navrženou pro inteligentní výkon, optimalizované vytváření a vylepšené ladění, což umožňuje hráčům hrát s rychlostí až 5,8 GHz.

Problémem desktopových procesorů je, že dokážou být poměrně zásadně energeticky hladové a zejména vyšší řady nejsou zrovna nejlevnější.

Význam speciálních vlastností CPU

• „K“ označuje procesor s odemčeným násobičem, což umožňuje jeho přetaktování v kombinaci se správnou základní deskou.
• „F“ procesory neobsahují integrovaný grafický čip
• „T“ je označení pro úspornou variantu CPU s nižším taktem a TDP na úrovni 35 W.
• „H“ procesory jsou napájeny přímo ze základní desky.

CPU C-states a spotřeba

Z hlediska energetické spotřeby jsou pro nás důležité tzv. C-States procesoru, což jsou různé úrovně snížení spotřeby energie nebo úplného vypnutí procesoru. Tyto úrovně umožňují procesoru ukládat energii tím, že zpomaluje nebo dokonce zastavuje některé jeho části. Čím vyšší úroveň C-state, tím větší úspora energie, ale také delší doba, po kterou procesor trvá na to, aby se vrátil do plného provozu. To může mít negativní dopad na výkon.

Přepnutí na vyšší úroveň C-States nám umožní ušetřit více energie, ale současně se zvyšuje doba, kterou procesor potřebuje k obnovení plného provozu, což může ovlivnit výkon. Nastavení C-States se obvykle provádí v BIOSu základní desky počítače. V BIOSu můžeme povolit nebo zakázat konkrétní úrovně C-States.

V případě, že používáme operační systém Linux pro náš NAS, může být užitečná utilita powertop, která nám umožní zobrazit všechny povolené C-States a také hodnotu % využití procesoru v jednotlivých částech, buď v souhrnu nebo pro každé vlákno procesoru zvlášť.

Jak vidíme na mém příkladu, Procesor Pentium Silver N6005 má tři stavy reprezentující nečinnost, tedy situaci, kdy procesor nemá žádnou zátěž. Tyto stavy se liší v následujících aspektech:

Pokud NAS server nebude využíván na plný výkon po celou dobu, doporučuji kouknout do BIOSu na nastavení C-states a případě tuto funkcionalitu povolit – v mém případě byly vyplé.

Jaké CPU vybrat?

V případě, že řešíte cenu a spotřebu, pak bych stále zvážil výběr řešení postavené na mobilních procesorech.

Pokud je pro vás naopak výkon na prvním místě pak bych šel do desktopové verze zřejmě ve variantě i5.

Intel Core i5-13500

Procesor 14 jádrový, 20 vláken, 1,8GHz (TDP 154W), Boost 4,8 GHz, 24MB L3 cache, Intel UHD Graphics 770, socket Intel LGA1700

6,4tis. Kč (vč. zákl. chladiče)

3. zdroj

U zdroje začneme s velikostí. Ten jak jsme si už uvedli v popisu skříní zjistíme podle její velikosti. Mě osobně se velmi líbí zdroje SFX-L, který jsou velmi malé, ale stále mají v sobě poměrně veliký větrák, takže dokážou být velmi tiché.

Pro představu reálné srovnání SFX a ATX zdroje od téže značky:

Druhým parametrem, který nás u zdroje bude zajímat je výkon ve Wattech. Největšími žrouty jsou obvykle CPU a grafická karta, čili můžeme zvolit podle nich.

Poslední parametr, který úzce souvisejí s předchozím je účinnost zdroje. Jedná se o údaj jak ektivně přeměňuje elektrickou energii ze sítě na energii použitelnou pro počítačové komponenty.

Vyšší účinnost znamená, že zdroj dokáže dodat více energie pro počítač s menší ztrátou energie na teplo.

Jak můžeme vidět níže, účinnost může být závislá i na zatížení zdroje, přičemž platí, že nejlepších hodnot zdroje obvykle dosahují při 50% vytížení. % účinnost nám pomáhá odlišovat cerfifikace a na téměř všech zdrojích bychom měli najit jednu z následujících:

Při výběru zdroje může být důležitým faktorem i způsob provedení kabeláže. Zdroje mohou mít buď kabely pevně napojené, nebo nabízet konektory pro připojení pouze těch kabelů, které skutečně potřebujete. Tento způsob šetří hlavně místo v případě menších počítačových skříní.

Jaký zdroj vybrat?

Nutně bych asi nekupoval SFX zdroj, jelikož je obvykle dražší než ATX. Nicméně pokud už SFX potřebujete sáhl bych po větší variantě SFX-L pokud je to možné.

Dále bych zvolil jednu z prověřených značek – já mám např. v oblibě zdroje EVGA. Neměli byste ale šlápnout vedle ani například s následujícími značkami: Seasonic, Corsair, Be Quiet!, Thermaltake nebo Cooler Master.

EVGA SuperNOVA 650 GM SFX+ATX

Počítačový zdroj 650W, SFX, 80 PLUS Gold, účinnost 92%, 4 ks PCIe (8-pin / 6+2-pin), 6 × SATA, odpojitelné kabely, aktivní PFC, tepelná regulace otáček a síťový vypínač, 92 mm ventilátor, plně modulární, hloubka 124 mm

2,7tis. Kč

Ano zdroj 650W je poměrně zásadně naddimenzovaný a v kombinaci mobilního procesoru bez extérní grafické karty je to overkil. Já se na to ale snažil dívat i z pohledu možných upgradů, kdy nabídka i ceny zdrojů jsou poměrně dlouhodobě stabilní a použitý zdroj mi umožňuje upgrade na jakýkoliv desktopový procesor i při použití všech 5 disků a jednoslotové extérní grafické karty. A nakonec se mi ho podařilo zrovna sehnat i ve slevě.

A u výběru zdroje pro tento článek skončíme a na zbytek se podíváme v další části. Už nyní ale můžete přidávat vaše názory na tyto první 3 komponenty, jelikož možnosti jsou obrovské a věřím, že se to může projevit i v názorech na to co použít.

The post Stavíme vlastní NAS server – část 2 – vybíráme hardware – skříň, CPU, zdroj appeared first on blog.vyoralek.cz.

Pokud zatím netušíte co šifrované připojení přes VPN je, pak si nejprve zkoukněte starší článek Bezpečně na internetu – připojení přes VPN.

Článek popisuje nastavení pro službu NordVPN, nicméně lze použít i obecně, jelikož využívá velmi rozšířenou OpenVPN službu.

Vypnutí VPN serveru

Pokud jste na NASce službu OpenVPN serveru nepoužívali, pak můžete tuhle část přeskočit.

Jelikož na Synology nelze mít OpenVPN službu zároveň jako klienta (NordVPN používá tento mód) a server bude potřeba nejprve vypnout službu OpenVPN serveru pokud ji máte aktivovanou.

To můžete zjistit v Centrumu balíčku a vyhledáním „VPN“. Balíček buď vypněte a nebo úplně odinstalujte.

Přidání VPN profilu

1. Spustíme si ovládací panely -> „Síť“ a záložku „Síťové rozhraní“, kde klikneme na „Vytvořit“ -> „Vytvořit profil VPN“.

1. Na další obrazovce zvolíme možnost třetí, tj. OpenVPN s importem konfigurace z .ovpn souboru.

1. Soubor .ovpn získáte z archívu https://nordvpn.com/api/files/zip ve kterém je nyní aktuálně přes 8tis. položek.

Českých serverů je v seznamu 30 přičemž vždy ve variantě přes TCP a UDP – obecně je doporučována spíše varianta UDP – a jeden tedy zvolíme.

1. Vyplníme libovolně název profilu a zadáme uživatelské jméno a heslo, které používáme k přihlašování na NordVPN službu. Pomocí procházet pak přidáme konfigurační soubor z předchozího kroku.

Certifikát ani pokročilé funkce vyplňovat nemusíme a můžeme tak kliknout na „další“.

1. Zatrhneme všechny možnosti – ve stručnosti přesměrujeme veškerý provoz na šifrované připojení, umožníme použítí tohoto připojení i ostatním zařízením a povolíme znovupřipojení při přerušení.

Navázání šifrovaného připojení

V seznamu Síťových rozhraní nám přibyde nová položka s VPN a stačí už jen kliknout na připojit.

Po připojení vidíme základní údaje a pokud by došlo k přerušení měla by se automaticky VPNka obnovit – mám vyzkoušeno a funguje to výborně.

Alternativní řešení

Existuje i alternativní cesta a to nastavit šifrované připojení už na úrovni routeru, tedy nejbližší brány do Internetu a pak nemusíte nastavovat VPNky na všech jednotlivých zařízeních zvlášť, ale pouze jednou právě na routeru.

Nicméně je potřeba mít poněkud sofistikovanější a výkonější router, který funkci VPN klienta zvládá, což zatím nemám. Pokud by se to v budoucnosti změnilo tak o tom sepíšu bližší informace.

Btw. NordVPN má ještě stále akci na 66% slevu při objednávce na 2 roky přesto tento link – za sebe mohu s klidným svědomím doporučit.

The post Šifrované OpenVPN připojení na NAS Synology appeared first on blog.vyoralek.cz.

Pro tento účet na protokolu TCP/IP slouží tzv. DNS – Domain Name Server, který při zadání textové adresy vrátí zpět aktuální číselnou IP adresu. Všichni to známe z prostředí Internetu, kde do prohlížeče nedatlujeme IP adresy serverů, ale hezké textové url.

Jak si takovou funkcionalitu nastavit pro domácí síť si nyní popíšeme v příkladě použití NAS serveru od Synology.

Instalace DNS Serveru

V Centrumu balíčků Synology bychom měli mít už v základu možnost instalace balíčku DNS Server. Na ten klikneme a dalším krokem už je rovnou konfigurace.

Konfigurace DNS Serveru

Vytvoření lokální domény

Prvním krokem bude vytvoření lokální domény. Určitým standardem je pojmenovat tuto doménu jako „local“.

Pokud potřebujeme můžeme si ji rozšířit i o subdoménu, např. „flora.local“. Pak budou mít všechny stroje v této doméně adresu jako např. „server.flora.local“.

Pokud si subdoménu nepřidáme, pak to bude rovnou „server.local“.

Otevřeme si aplikaci DNS Server a klikneme na „Zóny“/ Vytvořit / Hlavní zóna a vyplnímě následující:

• Typ domény – předávací zóna
• Název domény – local, nebo cokoliv dle našeho uvážení
• Hlavní server DNS – IP adresa NAS Synology
• Necháme zatržené jen „omezit aktualizaci zóny“

Nastavení předávání DNS

Jelikož budeme zřejmě chtít zachovat překlad adres nejen pro naši lokální doménu, ale i pro celý Internet, je potřeba nastavit ještě předávání dotazů na další DNS servery.

Celý princip je jednoduchý – DNS dotaz se nejprve předá na internet a pokud se korektně nezpracuje pak se ho pokusí vyhodnotit náš DNS server. Internetové adresy jsou tak přeloženy pomocí DNS serverů na internetu a naše lokální naším lokálním DNS serverem.

Klikneme na záložku „Překlad“ a nastavíme:

• Povolit služby překladu – ano
• Povolit předávání – ano
• Předávání 1: První DNS server z internetu – typicky DNS server vašeho poskytovatele připojení k Internetu
• Předávání 2: Druhý DNS server z internetu – můžeme použít například veřejné DNS servery Googlu – 8.8.8.8 nebo 4.4.4.4
• Zásady předávání – nejdříve předat

Přidání DNS záznamů

DNS Server máme nastavený, ale ještě budeme muset přidat ručně mapování IP adres na textové formy.

To uděláme kliknutím na naši doménu v přehledu zón, kde vybereme „Vytvořit“ a zvolíme typ záznamu.

Pro většinu účelu si vystačíme s třemi typy:

1. A – základní mapování textové hodnoty na IP adresu
2. CNAME – „alias“, tímto typem můžeme přiřadit více textových hodnot jednomu zařízení, bez toho abychom museli neustále psát IP adresu – což se hodí v případě změny IP adresy
3. NS – odkaz na DNS server

Příklad přidávání záznamu typu A

Nastavení klientské strany

Jakmile máme server nastavený, potřebujeme ještě nastavit aby klientské počítače toto DNS začaly defaultně používat, což můžeme udělat dvěmi způsoby:

1. Pomocí nastavení DNS serveru v DHCP pokud jej používáme.
   
2. Ručním nastavení na klientské straně – v sekci DNS ručně napíšeme IP adresu našeho DNS serveru
   

Otestování funkčnosti

Pro testování DNS je zřejmě nejlepším prostředkem konzolová aplikace „nslookup“, kterou byste měli mít na svém PC/laptopu už v základu.

Prvním užitečným příkazem je „server“, který nám vrátí výchozí DNS server – pokud je vše dobře nastavené, měli bychom dostat IP adresu NAS serveru.

nslookup
> server
Default server: 10.2.1.11
Address: 10.2.1.11#53

Druhou možnosti je zadání textové hodnoty zařízení v síti a měli bychom dostat jeho IP reprezentaci a plný název (vč. domény).

> router
Server:		10.2.1.11
Address:	10.2.1.11#53

Name:	router.local
Address: 10.2.1.1

Zároveň můžeme zkusit dotaz na nějaké webový server na Internetu a měli bychom održet tzv. neautoritivní odpověď.

> blog.vyoralek.cz
Server:		10.2.1.11
Address:	10.2.1.11#53

Non-authoritative answer:
Name:	blog.vyoralek.cz
Address: 185.28.101.94

The post Lokální DNS server na Synology NAS appeared first on blog.vyoralek.cz.

Co budeme potřebovat?

Základním předpokladem je, že musíme mít AP/Router, který vůbec WPA Enterprise ověřování podporuje. Pokud používáte zařízení od Ubiqiti pak se celé řešení zjednodušuje díky Unifi controlleru, který umí nastavit všechny AP z jednoho místa.

Druhým předpokladem je RADIUS server na síti. Možností jak ho zprovoznit je opět více, např. jako servisu na routeru Ubiquiti USG, na NAS serveru od Synology, jako službu na Windows Serveru atd.

[eckosc_status_message title=“Upozornění“ icon=““ type=“warn“ message=“Nezapomeňte, že musíte všechny AP, které budou RADIUS používat pro ověřování přidat do seznamu klientů RADIUS serveru“]

Níže uvedený návod je pak pro produkty od Ubiqiti, nicméně princip je poměrně obecný a odlišnosti by neměly být velké.

Vytvoření nové WiFi s WPA Enterprise ověřováním

Spustíme si Unifi controller, v Settings vybereme Wireless Networks a klikneme na Create new wireless network.

Zadáme následující nastavení:

1. New/SSID – název nové WiFi sítě
2. Enabled – nacháme zatrhnuto
3. Security – vybereme WPA Enterprise
4. RADIUS Profile – vybereme profil pro již existující RADIUS server, popř. vytvoříme nový
5. ostatní necháme beze změny a dáme Save

Nějakou dobu potrvá zpropagování změny na všechny AP, ale jakmile to bude hotovo, měli bychom vidět novou WiFi.

Připojení se k WiFi

Postup připojení není nějak extrémně odlišný, jen místo zadání pouze hesla budeme muset zadat dvojici Username/Password – tedy náš uživatelský účet na Radius.

Pokud využíváme např. Radius na Synology pak to bude stejný účet jako se přihlašujeme na NASku.

Po kliknutí na Join nám vyskočí ještě jedna neobvyklá hláška v podobě informace o certifikátu. Tu jen potvrdíme pomocí Continue a měli bychom být připojení.

Proč použít WPA Enteprise

V klasickém domácím použití nejsou přínosy až tak velké, ale benefit ocení zejména ve firmách,

Např. každý nový zaměstnanec má možnost přihlásit se do firemní WiFi stejným účtem jako do domény, bez toho aniž by mu někdo sděloval heslo.

Podobně když naopak odchází není potřeba se strachovat, že by se připojoval do WiFi i nadále jelikož jednoduše zakážeme účet v doméně a automaticky má zrušený i přístup do WiFi.

The post Ubiquiti – AP – Zabezpečená WiFi s RADIUS ověřováním appeared first on blog.vyoralek.cz.

Návod je sepsán pro Unifi Controller ve verzi 5.6.12

Možnost 1 – Synology RADIUS Server

Výhodou tohoto řešení je sdílení seznamu uživatelů mezi Synology NAS serverem a Ubiquiti USG VPN serverem. Pro přístup k VPN tak není potřeba zakládat uživatele, pokud je již nastavený na NAS serveru, ale stačí nastavit RADIUS server na NASu a pak na USG přidat nový RADIUS profil.

Instalace a nastavení RADIUS serveru na NAS

Ta je poměrně jednoduchá a jedinou věcí co je potřeba přidat je klientské zařízení USG s následujícími hodnotami:

• Název – pojmenování klientského zařízení, např. „Router“
• IP adresa – IP adresa USG Routeru
• Maska podsítě – Maska podsítě USG Routeru
• Sdílený tajný klíč – jakýkoliv tajný klíč, který později nastavíme v USG
• Zatrhneme povolit

Vytvoření RADIUS profilu na USG

Dalším krokem je „spárování“ RADIUS serveru na NASu s USG. K tomu nám poslouží RADIUS profil, jehož přidání najdeme v Unifi controlleru v sekci „Profiles“, kde klikneme na „Create new radius profile“ a vyplníme následující hodnoty:

• Profile Name – název profilu, např. „NAS“
• VLAN Support – necháme nezatržené
• RADIUS Auth Server
  • IP Address – zadáme IP adresu NAS serveru (Radius serveru)
  • Port – zadáme 1812, pokud jsme nezměnili v nastavení – na NASu sekce „Běžná nastavení“ – „Port ověřování“
  • Password/Shared Secret – zadáme „Sdílený tajný klíč“ vyplněný v RADIUS serveru
• Accounting – necháme nezatržené

Možnost 2 – RADIUS server na USG

Pokud máte některou z posledních verzích Unifi controlleru, pak byste v sekci „Services“ měli vidět záložku „RADIUS“, u které zatím svítí „BETA“, nicméně už je funkční.

Vytvoření Radius uživatele

Prvním krokem při použití RADIUSu na USG je vytvoření účtu uživatele, který použijeme pro přihlašování k VPN. Vyplníme následující:

• Name – název uživatele
• Password – heslo
• VLAN – necháme prázdné
• Tunnel Type – 2 – Layer Two Tunneling Protocol (L2TP)
• Tunnel Medium Type – 1 – IPv4 (IP version 4)

Zapnutí RADIUS serveru

V sekci RADIUS se překlikneme na druhou záložku „Server“ a nastavíme:

• Enable Radius Server – přepneme na ON
• Secret – zadáme nějaký tajný kód, který bude společný pro všechny uživatele
• Clients – necháme zatržené
• Authentication Port – nechápe výchozí port
• Accouting Port – necháme výchozí port
• Accounting Interim Interval – necháme výchozí hodnotu
• Tunneled Reply – necháme ON

V sekci RADIUS profilů bychom nyní měli vidět „Nas“ pokud jsme použili volbu první a nebo „Default“ pokud jste použili možnost druhou.

Definice VPN sítě

Dalším krokem je vytvoření VPN sítě a proto se přepneme do sekce „Networks“ a vypníme:

• Name – název sítě, např. VPN
• Purpose – vybereme „Remote User VPN“
• VPN Type – vybereme „L2TP Server“
• Pre-Shared Key – vypníme heslo, které jsme nastavení na RADIUS serveru (to společné pro všechny uživatele)
• Gateway/Subnet – vypníme adresu rozsahu VPN sítě – zobrazí se nám počet IP adres a IP rozsah
• Name server – můžeme zadat pokud potřebujeme vlastní DNS servery
• RADIUS Profile – vybereme profil podle možnost, kterou jsme použili – viz. výše

Po přidání bychom měli vidět novou síť jako purpose „Remote User VPN (L2TP)“.

To je vše co je potřeba udělat na serverové straně. Veškeré nastavení Firewallu za nás udělá přímo USG.

The post Ubiquiti – USG – Nastavení L2TP VPN serveru appeared first on blog.vyoralek.cz.